Instrukce pro psaní textů

Naše texty dělíme na laické a odborné. Některé náležitosti se u obou shodují, většina jich je ale pro daný druh článku specifická.

LAICKÝ TEXT

1. Formální náležitosti

Titulek: měl by být jasný, úderný, chytlavý, zajímavý, ideálně co nejkratší.

Perex: jde o první dvě tři věty, které čtenáře zlehka uvedou do problematiky a nalákají ke čtení dále.

Samotný text: rozdělte do odstavců, s mezititulky.

Akronym autora: tří až čtyřpísmenný podpis autora (autor si jej volí sám).

Zdroj: je nutné jej vždy uvádět na konci textu. U laických textů neplatí žádné striktní pravidlo pro formu, tj. stačí uvést například URL adresu zdroje v případě on-line zdroje nebo název, autora a rok vydání v případě tištěné publikace atd.

2. Formátování

U zkušebního textu stačí vyznačit tučně titulek, odělit perex (= nový odstavec), vyznačit tučně mezititulky a oddělit odstavce – viz níže ukázka zkušebního textu.

3. Rozsah textu

1 – 2 NS (1 normostrana = 1800 znaků vč. mezer)

4. Způsob psaní textů pro laiky:

  • Krátké, jasné věty – příliš dlouhá, obtížně dešifrovatelná souvětí a slovní konstrukce průměrného čtenáře většinou odradí. Platí pravidlo, že než napsat jedno dlouhé a spletité souvětí, je lepší rozdělit je na dvě kratší, srozumitelné věty.
  • Jasné sdělení – vědět, co chci v textu říct, důraz na praktičnost textu (co to mně, jako čtenáři přinese).
  • Co nejméně odborných výrazů – ty lze použít, ale je třeba je při prvním výskytu v textu jednoduše a srozumitelně vysvětlit. U některých termínů si píšící zdravotník často neuvědomí, že to není slovo v mimozdravotnické populaci běžně používané. Proto je lépe se vyvarovat nadměrného užití cizích termínů či jejich používání bez vysvětlení. Za cizí slova se považují i výrazy typu „anamnéza.“
  • Využití seznamu, výčtu, bodů – ideální je, když je text „rozbit“ výčtem bodů („Pět tipů jak..). V laických textech se klade důraz na čtivost, důležité jsou i různé rady, tipy. V každém textu by se proto měly objevit tzv. body, tedy např. "5 tipů, jak...“
  • Možnost použití metafor – je vhodné používat v textu jednoduché metafory, které jsou zjednodušující, ale ne na úkor pochopení faktického smyslu problému. Takovou metaforu je samozřejmě nutné ještě dovysvětlit. Výhodou tohoto přístupu je zejména lepší nalákání pozornosti laického čtenáře, který se ke známé situaci vztáhne lépe než k odtažitému medicínskému problému. Nezabíhat do přílišných podrobností, které jsou třeba z medicínského pohledu důležité, ale pro laika podružné a jen ho matou.
  • Zdroj – zdroje používáme ponejvíce zahraniční. Pokud se to ale hodí, vyhledejte k zahraničnímu zdroji ještě český (pouze na doplnění např. statistických údajů: když píšete například o tom, kolik lidí zemře na rakovinu plic v USA, doplňte i údaje z ČR).

Ukázkové zpracování textu pro laiky:

ABCDE“ pomůže s odhalením rakoviny kůže

Ačkoli je téměř vždy možné kožní nádory odhalit a začít léčit včas, vyžádají si každý rok řadu lidských životů – a to často úplně zbytečně. I zde platí, že nejlepší léčbou je prevence. Jejím základem je všímat si podezřelých změn na kůži. Přinášíme několik tipů, jak poznat příznaky kožního nádoru a kdy se vydat neprodleně ke kožnímu lékaři.

Prevence nádorů v podobě pravidelného samovyšetřování kůže má tři hlavní výhody:

  • jednoduchost,
  • časovou nenáročnost,
  • vysokou účinnost.

Důvodem ke znepokojení bývají často obyčejné pihy. Pokud jdou kulaté, oválné, pravidelného tvaru a bez nerovností, zpravidla jsou neškodné. Neměly by však mít větší průměr než guma na konci obyčejné tužky (asi 6 mm) ani se zvětšovat. Každopádně je vhodné i sebeneškodnější pihy kontrolovat aspoň jednou měsíčně. Pokud si nejste jisti, je lépe vydat se za lékařem: i zde platí – lépe přijít dvakrát zbytečně než jednou pozdě.

Test „ABCDE“

Jednoduchá pomůcka v podobě písmenné zkratky „ABCDE“ shrnuje vlastnosti pih, kterých bychom si měli všímat:

  • A“ znamená asymetrii. Je-li piha nesymetrická, její jedna polovina je větší nebo nerovnější, měl by ji vidět kožní lékař.
  • B“ – z anglického „border“ – znamená „ohraničení“. V případě obyčejné, „zdravé“ pihy by mělo být zřetelné a ostré.
  • C“ je první písmeno ze slova „color“ – barva. Normální pihy mají jen jeden odstín, barevné změny nebo různé skvrnky jiných barev jsou podezřelé.
  • D“, diameter, znamená průměr. Za normálních okolností nepřesahuje 6 milimetrů, tedy přibližně průměr gumy na konci obyčejné tužky.
  • E“ je první písmeno z „elevation“ – vyvýšení. Může jít ale i o poklesnutí pod úroveň kůže. Zvláště pokud piha narostla rychle, je třeba vyhledat specialistu – dermatologa.

Varovným znamením jsou malé růžové nebo červené skvrnky s drsným povrchem, které lze sice seškrábnout, ale za čas se zase objeví. Může jít o první stadium kožní rakoviny (zhoubného nádoru nemelanomového typu), které se odborně nazývá aktinická keratóza. Vyskytuje se často na místech, která jsou vystavena slunečnímu záření.

Pozornost je třeba věnovat i změnám v podobě růžových bouliček na osluněných místech, které mohou krvácet. Může jít o zhoubný nádor (basaliom), který je dobře léčitelný, ale někdy se může rozšířit. Podobně nebezpečné mohou být nehojící se šupinaté plošky, zvláště pokud jim předcházela již zmíněná keratóza. Tak se chová podobný typ karcinomu (spinaliom), který může napadat lymfatické uzliny a vést až ke smrti.

Pravidelné samovyšetření by měli provádět nejlépe všichni.

Přesto existují vzhledem ke vzniku rakoviny kůže rizikové skupiny:

  • lidé nad 50 let věku,
  • ti, u nichž někdo v rodině onemocněl zhoubným kožním nádorem,
  • ti, kdo pracují na denním slunci,
  • lidé po transplantaci orgánů.

Návštěvy kožního lékaře se není třeba bát – vyšetření nijak nebolí a není ničím nepříjemné, je zpravidla i velmi rychlé. Většina kožních nádorů se dá při včasném zachycení odstranit, a tím i vyléčit. Dá se tedy říci, že i jediná návštěva odborníka může zachránit život.

(jav)

Zdroj:

http://www.webmd.com/melanoma-skin-cancer/slideshow-precancerous-skin-lesions-and-skin-cancer

ODBORNÝ TEXT

1. Formální náležitosti

Titulek: jasný a výstižný

Perex: jde o první dvě tři věty, které čtenáře zlehka uvedou do problematiky a nalákají ke čtení dále.

Samotný text: má být rozdělený do odstavců, bez mezititulků.

Akronym autora: tří až čtyřpísmenný podpis autora (autor si jej volí sám).

Zdroj: je nutné jej vždy uvádět na konci textu. U odborného textu je vždy nutné na konci textu uvést správnou citaci, ideálně včetně DOI identifikace (tj. např. Manser C. N., Frei P., Gradinetti T., et al. Risk factors for repetitive ileocolic resection in patients with Crohn's disease: results of an observational cohort study. Inflamm Bowel Dis. 2014 Sep; 20 (9): 1548–54; doi: 10.1097/MIB.0000000000000123.), nikoli tedy zdroj sekundární (např. URL adresu..)

2. Formátování

U zkušebního textu stačí vyznačit tučně titulek, odělit perex (= nový odstavec), a oddělit odstavce – viz níže ukázka zkušebního textu.

3. Rozsah textu:

1 – 2 NS (1 normostrana = 1800 znaků vč. mezer)

Způsob psaní textů pro odborníky:

  • Překlad textu – nejde o žádný autorský text v pravém slova smyslu, nýbrž o překlad zadaného cizojazyčného zdroje. Tyto texty slouží jako určitý průřez tím, co se v dané medicínské oblasti děje, není tedy třeba psát dlouhý, informačně vyčerpávající text.
  • Sdělení – lze překládat pouze abstrakt, ale pouze v případě, že obsahuje dostatek informací a údajů, ze kterých se dá vytvořit kvalitní článek.
  • Délka textu – důležitá je právě krátkost a přehlednost – umět vypíchnout JEN to podstatné.
  • Způsob psaní – text by měl být volně napsaný vlastními slovy podle předlohy, psaný spíše zkráceně.
  • Určení textu – tyto články jsou určeny pro odbornou veřejnost, není tedy třeba omezovat se v odborné terminologii. Pokud se ale jedná o velmi specifické téma, je dobré určitou terminologii vysvětlit (např. praktický lékař se nemusí zcela orientovat v pojmech běžně užívaných u kardiochirurgů atd.).
  • Úskalí překladů – při překladu textu je dobré si následně text přečíst znovu nebo ho dát přečíst někomu nezávislému. Pesný překlad anglického textu český jazyk oklešťuje. Dejte si proto záležet na větách, dejte jim český slovosled, výsledek bude vypadat o poznání lépe. V originálních textech je někdy naprosto nepochopitelné členění. Původní texty často obsahují i informace nedůležité (např. v článku o oseltamiviru 3 věty o výskytu chřipky v Arizoně, Texasu a Novém Mexiku). Odstavce je lepší stavět a řadit tak, aby měly smysl, nepodstatné vypouštějte.

Ukázkové zpracování textu pro odborníky:

Terapie hepatitidy C u dětí

Hepatitida C postihuje v současné době celkem 4–10 % dětí, které se narodí infikovaným matkám. Téměř v 80 % případů dochází k přechodu onemocnění do chronicity. Většina pacientů s chronickou infekcí virem hepatitidy C bývá zcela asymptomatická. Jediným symptomem jsou často jen přetrvávající či intermitentní biochemické odchylky. K rozvoji závažného onemocnění jater tak může dojít po 10 letech od vzniku infekce s méně než 2% celkovým rizikem pro pacienty dětského věku.

Dostupná terapie této chronické infekce není v současnosti kontraindikována u jinak zdravých dětí. Americkým úřadem FDA (Food and Drug Administration) a evropskou agenturou EMEA (European Agency for the Evaluation of Medicinal Products) byla nedávno schválena kombinovaná terapie pegylovaným interferonem alfa-2b s ribavirinem i pro dětské pacienty. Věková hranice 3 let byla stanovena s cílem předejít závažným nežádoucím účinkům.

Jedna z největších již dříve publikovaných pilotních studií sledovala 62 pacientů ve věku 2–17 let, kteří byli po dobu 48 týdnů léčeni kombinací injekčního pegylovaného interferonu alfa-2b a perorálně podávaného ribavirinu. Setrvalé virologické odpovědi (SVR) dosáhlo 22 ze 46 pacientů (48 %) s genotypem 1. Ve skupině pacientů s genotypem 2 a 3 dosáhlo SVR 13 ze 13 pacientů (100 %). Terapie byla v průběhu studie dobře tolerována, s dobrou compliance pacientů, dokonce i ve skupině adolescentů.

Jak již bylo zmiňováno, zkušenosti z pilotních studií a mezinárodních prací naznačují, že pacienti s genotypem 1 odpovídají na léčbu přibližně v 50 %, u genotypu 2 nebo 3 je tomu tak dokonce ve více než v 90 %. Z uvedeného vyplývá, že dané léčebné schéma lze považovat za optimální terapeutické řešení této chronické infekce, a to i v dětském věku.

(mik)

Zdroj: Jara P., Hierro L. Treatement of hepatitis C in children. Expert Rev Gastroenterol Hepatol. 2010 Feb; 4 (1): 51–61. doi: 10.1586/egh.09.76.